Fáze výroby oděvů, ve které se látka stává oblečením (tzv. „Cut-Make-Trim“ fáze – „vystřihni-ušij-očisti“), je velmi náročná na pracovní sílu. Žádný vynález totiž doposud nebyl schopen konkurovat rychlosti a zručnosti dělnic a dělníků (obvykle dělnic) u šicích strojů. A protože šicí stroje jsou levné a přenosné, investoři už od šedesátých přesouvají  své továrny po celém světě ve snaze nalézt konkurenceschopné lokality s co nejnižšími náklady1. V současné době se nejméně 50 států spoléhá na oblečení jako na výhodný vývozní artikl a výrobci soupeří o místo v dodavatelském řetězci velkých značek a prodejců.

Mezinárodní dodavatelský řetězec
Velké značky a prodejci využívají celosvětových zdrojů a zadávají zakázky na výrobu svého zboží, skrze komplexní mezinárodní sítě tzv. dodavatelské řetězce, několika úrovním dodavatelům a výrobců. A to z několika důvodů:

  • Nízké náklady. Investoři chtějí kvalitu, rychlost a přizpůsobivost za nízkou cenu, takže hledají levnou a poslušnou pracovní sílu v místech se stabilní ekonomikou, spolehlivými dodávkami elektřiny a telefonními spojeními, výhodnou dopravou a dobře přístupnými továrnami.
  • Vládní pobídky. Mnoho vlád vytváří exportní výrobní zóny, aby přilákaly zahraniční investory do výroby zboží určeného na vývoz, s výhodami jako daňové prázdniny, investiční odpočet a dokonce pracovní sílu bez odborových svazů
  • Snížení cel. Během osmdesátých a devadesátých let liberalizace obchodu způsobila pokles průměrných dovozních cel na výrobky zpracovatelského průmyslu z 10 na 5% ve státech globálního Severu a z 25 na 13% ve státech globálního Jihu, což snížilo náklady na obchod se zbožím2.
  • Levnější komunikace v reálném čase. Softwarové systémy využívající internet umožnily výměnu informací v reálném čase, správně načasovanou výrobu a koordinaci dodávek mezi výrobci a prodejci v mezinárodním měřítku.
  • Levnější přeprava. Se snížením nákladů na námořní dopravu o téměř 70% mezi začátkem osmdesátých a polovinou devadesátých let a se zvýšením počtu poskytovatelů letecké dopravy se snížily náklady na přepravu zboží od vzdálených výrobců.

Zatímco na vrcholu dodavatelského řetězce si trh rozděluje jenom několik hlavních prodejců a značek, prudký nárůst příležitostí nízkonákladových výrobců podílet se na vývozu způsobil dramatický vzrůst počtu výrobců a větší konkurenční boj mezi továrnami na celém světě o místo ve spodní části dodavatelského řetězce. Tato nerovnováha mezi mnoha vzájemně si silně konkurujícími výrobci a relativně nízkým počtem kupujících dává prodejcům a značkám ohromnou sílu určovat cenu, kvalitu a velikost dodávek (a stejně tak i pracovní podmínky) v rámci celého dodavatelského řetězce. Jak poznamenal jeden brazilský majitel továrny na obuv: „Neprodáváme, jsem kupováni.“ 3
Někteří prodejci a značky využívají dodavatelských společností jako prostředníků k řízení výrobního procesu, od nákupu látek a součástí, návrhu a vývoji výrobků až po vyhledávání a vyjednávání s výrobci, koordinaci výroby, balení a přepravní služby. Tyto společnosti se někdy stanou multimiliardovou nadnárodní společností, ale jsou sotva kdy známy jménem. Například Li & Fung, hlavní dodavatel oděvů sídlící v Hong Kongu, má kanceláře v téměř 40 zemích4. Zásobuje hlavní evropské a americké prodejce oděvů a značky včetně Tommy Hilfiger, Gap, Tesco a Asda. Li & Fung sami začínali jako výrobci a přesunuli výrobu do zámoří, když  byly náklady na pracovní sílu v Hong Kongu vyhodnoceny jako příliš vysoké. Teď se specializují na koordinaci výroby ve svých továrnách i v továrnách  subdodavatelů. Společnosti jako Li & Fung nejsou veřejně známy, zákazníci o nich nic neví, jsou mimo pozornost médii a jsou pod velmi malým dohledem.

Subdodavatelé
Ať už dojde k rozhodnutí využít prostředníků či ne, společnost, které byla zakázka zadána, často uzavře subdodavatelskou smlouvu s dalším dodavatelem, k čemuž může, ale nemusí dojít se souhlasem zadavatele. Organizace Labour Behind the Label mnohokrát kontaktovala prodejce nebo značky, aby je upozornila na porušování práv  dělnic a dělníků v továrnách, o kterých nevěděli, že jim dodávají zboží.

Když organizace Women Working Worldwide sídlící v Velké Británii začala společně s partnerskými organizacemi zkoumat v několika asijských zemích dodavatelské řetězce oděvního průmyslu, vždy se začínalo u místních továren. Sledován byl řetězec směrem dolů k dalším výrobcům, kteří měli subdodavatelskou smlouvu s první továrnou a pak nahoru k prodejcům a značkám řídícím řetězec a proces uzavíraní subdodavatelských smluv.

Výzkum zjistil, že u velkých prodejců a mezinárodních značek jsou běžné čtyřstupňové výrobní řetězce. Zakázky se posílají do jejich nákupních kanceláří a pak jsou zadávány největším výrobcům v zemi. Tito výrobci pak uzavírají subdodavatelskou smlouvu na část nebo na celou zakázku se středně velkými výrobci. Ti následně udělají totéž s ještě menšími výrobci nebo domácími dělnicemi a dělníky.
Výzkum provedený organizací Women Working Worldwide zdůraznil následující aspekty procesu uzavíraní subdovatelských smluv :

  • Decentralizace výroby. Hlavní motivací k přemístění výroby je snížení nákladů. Výrobci přemisťují mezinárodně ( například z Velké Británie do Asie), regionálně (z Hong Kongu do Jižní Číny) a národně ( do menších měst nebo provincií s nižšími mzdami nebo s méně aktivními odborovými svazy).
  • Nárůst nestandardních způsobů zaměstnávání dělnic a dělníků. Ukázalo se, že ve všech devíti zemích ve výrobě převládají malé továrny a dílny, které často zaměstnávají dělnice a dělníky na krátkodobé dohody nebo úplně beze smluv. Dělnice a dělníci beze smluv nemohou prokázat zaměstnanecký poměr a proto jsou jím často upírána jejich práva. Toto je implicitně podporováno zákonem, protože v některých zemích se pracovní zákoník nevztahuje na malé společnosti. Některým dělnicím a dělníkům, jejichž pracovní doba, mzda a práce byly jasně organizovány někým jiným, bylo řečeno, že pracují na volné noze, pravděpodobně aby jim nemuselo být placeno sociální pojištění.

 

1 Stupně výroby s velkými zisky (inovace,marketing a koncový prodej) se nepřesouvají. Outsourcingu se využívá jenom u stupňů s nízkým ziskem (nákup surovin, výroba a montáž, konečné úpravy a balení)

2 Trading Away Our Right, Oxfam International (2004), p 33

3 H.Schmitz and P. Knorringa (2000) ‘Learning from Global Buyers’ , Journal of Development Studies 37(2)

4 SOMO (2003) Bulletin on Issues in Garments & Textiles No. 2 July 2003

Z factsheetu britského projektu Fashioning an Ethical Industry přeložila Anna Sýkorová.

Factsheet 2: The structure of the fashion industry. 2006. Fashioning an ethical industry: A labour behind the label project. Dostupné z http://fashioninganethicalindustry.org/!file/factsheet2+The+structure+of+the+fashion+industry.pdf

Creative Commons License
Uvedené dílo (dílo) podléhá licenciCreative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

 

Reklamy