Sweatshopy v počítačovém průmyslu začínají být v posledním roce ožehavým tématem. Americká organizace National Labour Committee nedávno vydala report z auditu v továrně produkující příslušenství pro známé výrobce počítačů (Hewlett-Packkard, Dell, Lenovo, Microsoft a IMB), který zde zjistil sweatshopové podmínky. Zde vám přinášíme českou verzi shrnutí tohoto reportu. Jde pouze o velmi stručné shrnutí zjištění, která audit přinesl, a není zasazeno do širších souvislostí, což je nutné si uvědomit. Pět výrobců počítačové techniky, kteří jsou v reportu zmíněni, rozhodně nelze brát jako „špatnou pětici“, která je horší, než ostatní. Realita je bohužel taková, že podobnou praxi využívá naprostá většina výrobců a zde jde jen o malý a do určité míry namátkový vzorek a za jména zmíněných firem si lze pravděpodobně dosadit jakákoliv jiná. Z toho vyplývá důležitý fakt: tento článek nevyzývá k bojkotu zmíněných firem, protože ten by sám o sobě byl naprosto nesmyslný. Poškodil by pouze několik značek, zatímco jiné korporace by dále pokračovaly ve využívání stejné praxe. Tento článek přináší informace ilustrující neuspokojivou situaci na poli globální dělby práce a pokud po něčem volá, tak je to nutnost radikální změny v přístupu k využívání globálních nerovností k jejich další reprodukci, především nutnost toho, aby korporace přijaly zodpovědnost za pracovní podmínky lidí, kteří vyrábějí jejich produkty.

 

Meitai Plastics & Electronics
Dongguan City, Guangdong, Čína

  • Dva tisíce pracujících, především mladých žen, zde produkují počítačové příslušenství (např. klávesnice, vrchní díly tiskáren atd.) pro nadnárodní značky Hewlett-Packard, Dell, Lenovo, Microsoft a IBM.
  • Pracujícím je zakázáno mluvit, poslouchat rádio, zvedat hlavy, vkládat ruce do kapes. Za minutu zpoždění, neostříhané nehty (což by mohlo zpomalit jejich práci) nebo za šlapání na trávu jsou pracující pokutováni. Pokud mluví o pracovních podmínkách s lidmi mimo továrnu, nebo dokonce rozdávají letáky, jsou vyhozeni. Při vstupu do továrny i při odchodu jsou pracující šacováni.
  • Dělníci a dělnice sedí na tvrdých dřevěných lavicích dvanáct hodin denně, sedm dní v týdnu, přičemž mají 1,1 sekundy na vložení každé klávesy na určené místo. To znamená opakování stejného pohybu 3250krát za hodinu, 35750krát za den nebo 250250krát za týden..
  • Pás s klávesnicemi se nikdy nezastavuje, takže dělníci a dělnice musí zadržovat své tělesné potřeby do přestávky..
  • Přesčasy jsou povinné, což pro pracující znamená dvanáctihodinové směny sedm dní v týdnu s v průměru dvěma volnými dny za měsíc. Pokud si někdo chce vzít v neděli volno, bude mu/jí sražen plat za dva a půl dne. V průměru dělníci a dělnice stráví v továrně 81 hodin týdně, což zahrnuje i 34 hodin přesčasů (více než trojnásobek čínského zákonného maxima),
  • Základní hodinový plat v továrně činí v přepočtu zhruba dvanáct korun na hodinu, což ve výsledku nepokrývá ani náklady na obživu. Po odečtení poplatků za primitivní ubytování si pracující nakonec odnášejí zhruba osm korun za hodinu. Management navíc rutinně podvádí zaměstnance a zaměstnankyně a vyplácí jim o 14 až 19 procent méně.
  • Deset až dvanáct pracujících sdílí každý z poddimenzovaných pokojů noclehárny, kde přespávají na úzkých kovových lůžcích lemujících zdi. Aby si zajistili alespoň nějaké soukromí, vytvářejí si jakési zástěny pomocí prostěradel přehozených přes otevřená dvířka skříněk. V zimě musí dělníci a dělnice sejít několik pater, aby si mohli do male plastové nádoby nabrat teplou vodu, se kterou se pak mohou pomocí houby opláchnout. V létě teploty v noclehárnách přesahují 30 stupňů Celsia.
  • Dělníci a dělnice jsou v objektu továrny zamčeni čtyři dny v týdnu. I procházky jsou zakázány.
  • Pracujícím není placeno zdravotní, sociální a úrazové pojištění, což je v rozporu s čínskými zákony. Lidem pracujícím v lisovně se kvůli vysokým teplotám objevují vyrážky na obličeji a končetinách.

Celý report v angličtině si můžete stáhnout zde.

Reklamy