Na počátku září 2008 informovala americká organizace National Labour Committee o situaci v továrně The Mediterranean Garment Factory v zóně volného obchodu Al Dulayl v Jodránsku. Bylo zjištěno, že v podniku vyrábějícím oblečení pro značku Hanes (Champion) nebo pro americký obchodní řetězec Wal-Mart dochází k porušování lidských práv a to v poměrně velkém rozsahu.

Především se jednalo o obchodování s lidmi: zhruba šedesáti procentům ze 1400 zahraničních pracovnic a pracovníků (většinou z Bangladéše, Nepálu, Indie a Srí Lanky) byly vedením odebrány pasy, aby bylo zabráněno jejich odchodu z továrny, kde tito lidé musí pracovat v podmínkách hrubě porušujících mezinárodní konvence. Místní pracovní týden čítá 80-99 hodin: 16 až 16 ½ hodiny denně, přičemž pátek je volný, ovšem předchází mu 19½ až 22 hodin dlouhá šichta ve čtvrtek. Takovýmto směnám navíc neodpovídají mzdy ve výši cca za týden, což je přibližně 37 procent pod jordánskou legální hranicí. Zjištěny byly i další případy porušování lidských práv, jako je bití dělnic a dělníků, vyhrožování (deportací či uvězněním) nebo omezování osobní svobody (dělnicím je zakázáno opouštět zónu Al Dulayi). Situace v továrně se vyostřila 31. srpna, kdy všech 1400 zahraničních pracujících vstoupilo do stávky a odmítlo sražení částky ve výši cca z měsíčního platu za jídlo a ubytování (to by společně se zdravotní péčí mělo dle jejich pracovní smlouvy být zdara). Vedení odpovědělo násilím, vyhrožováním propuštěním či deportací a odřízlo stávkující od přísunu jídla a vody. Odpor dělnic a dělníků ve spojení s faktem, že se do situace vložil i zadavatel zakázky, firma Hanes, posléze přiměl vedení továrny ke snížení srážené částky na přibližně , což pracující rovněž odmítli. Po několika dalších dnech, kdy vedení omezovalo dodávky potravin a 15 pracujících bylo jordánskou policií zbito tyčemi, vyjednával se stávkujícími dělnicemi a dělníky i hlavní inspektor jordánského ministerstva práce, jehož verdikt však byl poměrně překvapivý. Pracujícím byly dány dvě možnosti – přijmout sražení platu o cca a vrátit se do práce nebo čelit hrozbě deportace. Je to zvláštní situace, protože tímto krokem ministerstvo práce nutí pracující přijmout ilegální opatření, který by snížilo jejich reálné mzdy o 27 procent. Dle Jordánských zákonů je takovéto snížení možné pouze po oboustranné dobrovolné dohodě zaměstnaných a zaměstnávajících. Po jedenácti dnech stávky se dělníci a dělnice vrátili do práce s tím, že jim bylo garantováno seriózní vyjednávání s vedením. Pracující přistoupili na sražení z platu ve výši cca a jasně vyjádřili své další požadavky: důsledné proplácení všech přesčasů, dodržování zákonem stanovené mzdy, propuštění nejhrubějších dozorců, ukončení šikany pracujících, zpětné proplacení všech smluvených částek při ukončení pracovního poměru. V souvislosti s případem je znepokojující zejména role ministerstva práce, které se skrze hlavního inspektora postavilo na stranu zaměstnavatele, přestože to odporovalo jordánským zákonům.

(zdroj: http://www.nlcnet.com)

Reklamy