Poslední dobou v ČR zažila obrovský boom švédská značka H&M (Hennes and Mauritz), která razí filosofii „cheap chic“, tedy trendy oblečení za slušné peníze. O úspěchu firmy svědčí to,  že se podle CBS Marketwatch v roce 2006 stala největší evropskou maloobchodní oděvní značkou[1]. Pokusili jsme se tedy podívat práci ukryté za hvězdami a puntíčky na zoubek a to nejen proto, že francouzský ekonomický magazín Les Echos uvádí, že 60 procent zboží H&M je vyráběno v Asii[2].

Vnitřní kodexy a politika H&M

Skandinávské korporace jsou obecně považovány za vnímavější, co se týče sociálních témat a odráží se to i ve vnitřních kodexech H&M. Podle výzkumů britského projektu Let’s Clean Up Fashion[3] firma smluvně požaduje od dodavatelů, vyrábějících pro ni oblečení (stejně jako většina ostatních současných značek H&M nemá vlastní továrny a oblečení si nechá šít smluvně) například v Bangladéši, Maroku, Rumunsku ale i v Číně, dodržování platných zákonů pro dané oblasti a vyplácení alespoň místními zákony určené minimální mzdy. Doporučuje však vyplácet více a uznává i koncept životního minima, spočívající v tom, že by pracující měli za regulérní pracovní dobu dostávat takový plat, aby jím pokryli své životní potřeby (jídlo, pití, bydlení, zdravotní služby, vzdělání, dopravu a něco málo navíc). Jak ale samo vedení H&M připouští, vyplácení životního minima není pro dodavatele značky závazné. H&M si rovněž smluvně vyhrazuje provádět neohlášené kontroly dodržování těchto norem, sama provádí inspekce a spolupracuje i s organizací Fair Labour Organisation.

Co se týče odborů, které jsou jediným nástrojem, jak mohou pracující vyjednávat s managementem továren, tak ty H&M uznává. Zároveň však připouští případy, kdy dodavatelé propustili pracující kvůli tomu, že se organizovali v odborech. Management H&M však v takovýchto případech údajně požadoval zpětné přijetí pracujících do továren. Ovšem opět připouští, že je to stejně záležitostí dodavatelů.

Dětská práce a nuzné podmínky v továrně Evitex

Bohužel, interní kodexy a občasné kontroly, z nichž je pouze 33 (pro Asii) respektive 41 (pro Evropu) procent neohlášených[4], nejsou všechno. V říjnu 2006 zveřejnila americká organizace National Labour Committee (NLC) zprávu[5], podle níž v Bangladéši v továrně Evitex, která spadá pod firmu Evince, vyrábějící zboží i pro H&M, pracuje až 40 dětí s věkem pod čtrnáct let a to za stejných podmínek jako dospělí (66-78 hodin týdně). Za práci pomocníka s desetihodinovou pracovní dobou po šest dní v týdnu si tam měsíčně vydělají 17,91 Dolaru, což je cca 8,5 Centu za hodinu. Třináctileté děvče, které se bálo uvést svojí identitu, k tomu ve zprávě říká: „… V továrně je velmi horko. Na záchodech není toaletní papír, mýdlo ani obuv. (pracující často chodí bosi a kvůli špíně na zemi potřebují k použití toalety sandály – pozn.) Občas tam neteče voda … Vedení podniku nás nenechá opustit továrnu ani když onemocníme.“ Další dvě stejně stará děvčata dodávají, že k použití toalety potřebují povolení, že v době oběda není k dispozici voda a že když nesplní zadaný úkol, jsou fyzicky trestána. Podle zprávy NLC bylo dále zjištěno, že v tovární kantýně nejsou stoly ani židle, že je pracujícím zakázáno sdružovat se v odborech, chybí přístup k tekoucí vodě a neexistuje nemocenská. Dle výpovědí dalších dětí navíc vedení továrny neproplácí přesčasy.

Že tento případ zřejmě nebude jediný, dokládá i profil H&M na stránkách projektu Transnationale.org, uvádějící tři prokázaná porušení základních pracovních práv v továrnách vyrábějících pro švédskou firmu.[6]

Nepokoje v Bangladéši – něco asi není v pořádku

V červnu loňského roku přinesla organizace Labour Behind the Label zprávu[7], že se proti výše popsaným pracovním podmínkám vzbouřili pracující továrny FS Sweater (vyrábějící mimo jiné právě pro H&M) v bangladéšském Gazipuru. Deset z nich bylo zadrženo a jedna osoba byla zastřelena, což vyvolalo nepokoje v dalších továrnách a masové demonstrace proběhly i v Dháce. Výsledkem byli minimálně dva mrtví, stovky zraněných, na 4000 zatčených a přes sto zapálených továren. Stačí si jen domyslet, co by se dělo, kdyby podobné nepokoje propukly v Evropě nebo Severní Americe. Mlčela by také media?

Pár slov na závěr

 H&M se jistě řadí k těm nadnárodním firmám se vstřícnějším postojem vůči lidem, kteří pro ně vyrábějí zboží. Předchozí řádky však ukázaly, že ani to nemusí znamenat, že jsou pracovní podmínky těchto lidí přijatelné. Pokud nemá značka továrnu pod přímou kontrolou, nejde v podstatě zjistit, jestli jsou dodržovány smluvené podmínky. Pro spotřebitele nebo spotřebitelky to znamená, že pokud nechtějí podporovat výrobní podmínky hraničící s otroctvím, tak je jedinou cestou nákup certifikovaných fair-trade výrobků, popřípadě zboží od firem s vlastní výrobou (firmy se pak nemohou vzdát zodpovědnosti za podmínky výroby jejich zboží).


[1] H&M (Hennes & Mauritz) – Company profile & brands [online]. [2007] [cit. 2007-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.transnationale.org/companies/hennes_mauritz.php&gt;.

[2] H&M (Hennes & Mauritz) – Company profile & brands [online]. [2007] [cit. 2007-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.transnationale.org/companies/hennes_mauritz.php&gt;.

[3] Clean Up Fashion – H and M [online]. [2007] [cit. 2007-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.cleanupfashion.co.uk/companies/h-and-m.php&gt;.

[4] DUBOWICZ, Karolina. Regarding : Your forthcoming report on the UK fashion industry [online]. [2007] [cit. 2007-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.cleanupfashion.co.uk/images/pdf/responses/handm1.pdf&gt;.

[5]Evitex Factory : Thirty to Forty Child Workers At the Evitex Factory [online]. 2006 [cit. 2007-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.nlcnet.org/article.php?id=159&gt;.

[6] H&M (Hennes & Mauritz) – Company profile & brands [online]. [2007] [cit. 2007-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.transnationale.org/companies/hennes_mauritz.php&gt;.

[7] Action : Demand the release of workers arrested in Bangladesh [online]. 2006 [cit. 2007-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.labourbehindthelabel.org/content/view/117/73&gt;.

Advertisements